| Konstrukce osobních počítačů | Úvodní stránka | Přehled komponent | Postup konstrukce | Fotogalerie | Reference |
Předtím, než začneme se samotnou konstrukcí, je dobré si vše pečlivě připravit. Logickým prvním krokem je shromáždění všech potřebných komponent, mezi další nezbytnosti patří zcela jistě sada šroubováků a příslušná kabeláž dovnitř počítače. Co dalšího se ještě hodí? Dozajista je dobré mít velkou a přehlednou pracovní plochu, jiná odkládací místa pro různé druhy šroubků, pak ideálně nějakou podložku (třeba noviny nebo něco podobného), aby se nám drahé komponenty nepoškodily. Co ovšem spoustě lidí chybí, a přitom to často přijde vhod, je velká dávka trpělivosti, tu můžeme či nemusíme vždy potřebovat, ale ve většině případů se hodí.
Procesor se osazuje do základní desky, konkrétně do speciální patice. Tato patice bývá vybavena mechanismem, jehož účelem je udržet CPU v sobě, tento mechanismus je nutné před montáží povolit. Obvykle se tak činí odklopením páčky držící vrchní kus mechanismu. Poté následuje choulostivá operace se samotným procesorem, ten je potřeba opatrně vzít a umístit správným směrem do patice tak, aby správným způsobem zapadl dovnitř (běžně bývá na procesoru i na základní desce malá šipka udávající onen směr). Po úspěšném umístění do patice můžeme provést opačný postup než předtím a mechanismus zase zaklapnout a zajistit páčkou.
V předchozím kroku jsme zvládli umístit CPU do patice, nemůžeme ho ale nechat jenom tak. V dnešní době, kdy procesory spotřebovávají (a tím pádem také i topí) zcela normálně hodně přes 100 W, se neobejdeme bez chladiče. Ty existují ve dvou základních typech, totiž chladiče vzduchové a vodní, daleko obvyklejší a jednodušší jsou ty vzduchové. Instalace na samotný procesor je ovšem i přes rozdíly v podstatě stejná. V prvé řadě musíme na procesor nanést teplovodivou pastu (způsoby nanášení jsou často předmětem zdlouhavých diskusí) a následně přitlačit na CPU těleso chladiče. Potom už jen musíme chladič zašroubovat do základní desky a připojit ventilátor do správného konektoru.
Po montáži chladiče se můžeme přesunout k operačním pamětem. Ty máme ve formě několika modulů, které potřebujeme umístit do správných slotů. Tyto sloty jsou opatřeny páčkami na (většinou) obou koncích, tyto páčky (případně páčku) je třeba nejprve odklopit do boku a až poté lze dovnitř vsunout moduly pamětí. U toho si ještě musíme dát pozor, abychom moduly vkládali správnou stranou. V každém slotu je totiž někde umístěná přepážka vystupující do výšky, ta zajišťuje, aby existoval jen jeden způsob, jak modul instalovat (na modulech je potom otvor, kam má zapadnout výstupek). Pokud vše uděláme správně, tak se nakonec páčky na slotu vrátí do původní polohy za zvuku cvaknutí, pokud ne, pak něco děláme špatně.
Nyní máme připravené ty nejzákladnější věci, a tak nastal čas naši základní desku zamontovat do počítačové skříně. U počítačové skříně je potřeba odšroubovat bočnici a následně zkontrolovat, jestli rozmístění tzv. distančních sloupků odpovídá rozložení otvorů pro šrouby na naší základní desce. Rozložení totiž může být různé, existuje totiž vícero formátů desek. Jakmile úspešně zkontrolujeme, případně doupravíme distanční sloupky, ještě je potřeba vložit a zacvaknout krytku konektorů základní desky do příslušného otvoru na zadní straně skříně (na to se často zapomíná). Až poté můžeme desku položit dovnitř a začít zašroubovávat. Po zašroubování můžeme přejít k dalšímu kroku.
Jakmile máme osazenou základní desku zamontovanou ve skříni, můžeme začít zapojovat druhotné věci. Těmi jsou například disky a různé mechaniky, ty se obvykle nacházejí v přední části skříně. Můžeme sem zamontovat klasické HDD, modernější SSD, či optické mechaniky (v minulosti ale také mechaniky disketové). Montáž je prostá, komponenta se jen přiloží k určenému místu ve skříni, kde jsou otvory na šrouby, a akorát ji přišroubujeme. Dnes se všechny tyto součástky připojují rozhraním SATA, tudíž to probíhá velice jednoduše, jen si opatříme správný kabel a na jednom konci jej zapojíme do disku a na druhém konci do portu na desce. Kromě toho disky sice ještě potřebují napájení, to ale zapojíme později (viz bod 8).
Další nezbytnou součástí počítače jsou periferie ve skříni, to znamená vlastně tlačítka "zapnout" a "reset", pak kontrolky zapnutí a aktivity disku nebo třeba přední konektory USB či audia. Od toho všeho vedou uvnitř skříně kabely, které je potřeba zapojit do správných konektorů na základní desce. U USB a audia to není příliš složité, tam jsou docela jasně nadepsané konektory (v současnosti) "HD Audio" a "USB", maximálně u USB se liší konektor dle toho, jakou verzi máme, zda 2.0 či 3.0, každá se totiž zapojuje jinam. U tlačítek a kontrolek je situace trochu komplikovanější, tam je nutné zapojit správně každý konektor na jednotlivé piny.
To jsme si sice všechno pěkně zapojili, ale něco tomu k funkčnosti stále chybí – napájení. K tomu slouží zdroj, ten se u různých skříni dává na různá místa, ale vždy se přiloží k danému místu a tam zašroubuje do zadní stěny skříně. Ze zdroje potom vede spousta kabelů, ty všechny musíme zapojit do našich dalších komponent. Hlavním je ATX 24-pin, ten je hlavní napájení desky, poté tu je přídavné napájení CPU 4-pin (dnes už i 8-pin), dále SATA napájení do disků (případně MOLEX pro starší disky a jiné příslušenství) nebo také přídavné napájení grafické karty (nejčastěji 6-pin nebo 8-pin, ale jsou i jiné). Tyto všechny konektory můžeme zapojit, jen s výjimkou toho ke GPU, ten si necháme na později.
Všechno ostatní již máme připojené, a tak můžeme začít se zapojováním přídavných karet. Tou asi nejpodstatnější je dnes karta grafická, ale dříve se častěji montovaly také síťové, zvukové a jiné karty. Dnes již většinu funkcí máme integrovanou v základní desce a běžní uživatelé jednoduše nemají potřebu takové karty mít. Přídavné karty se zapojují do slotů ve spodní polovině základní desky, dnes to jsou to sloty PCI-Express o různé délce (čím delší slot, tím více linek PCIe). Grafické karty se zapojují do těch nejdelších, ke kterým je připojeno až 16 linek. Po zapojení do slotu je potřeba ještě kartu upevnit jedním šroubem k zadní straně skříně. Pokud to naše přídavná (typicky grafická) karta vyžaduje, musíme ještě zapojit přídavné napájení ze zdroje.
Potom, co připojíme vše, co v počítači chceme mít, nám nezbývá než zavřít a zašroubovat bočnici, čímž ukončíme samotnou fázi konstrukce. Následně musíme připojit všechny příslušné kabely do počítače, zapojit monitor, ovládácí periferie a poté počítač zapnout. Po stisku tlačítka následuje okamžik pravdy, pokud se zadaří, pak za chvíli uvídíme úspěšný POST, pokud ne, pak se někde stala chyba a je třeba ji odhalit. Za předpokladu, že nám PC úspěšně provedlo POST, můžeme spustit BIOS, kde nastavíme nejzákladnější věci. Dalším logickým krokem je pak instalace operačního systému, k té nám poslouží instalační image na nějakém přenosném médiu (USB flash, CD, DVD). Ale to je už docela jiný příběh.
| Gymnázium Třebíč | 2024 Tomáš Růžička |