Pro svou sílu, velikost a schopnost „zázračně obživnout“ ze zimního spánku byl medvěd hnědý uctíván přírodními národy téměř v celé Eurasii a Severní Americe. Nálezy ozdobených medvědích lebek, pohřbených společně s lidskými ostatky, pocházejí již z období paleolitu před více než 30 000 lety. Pro Sámy, staré Finy, Balty a sibiřské domorodce byl medvěd uctívaným tvorem. Věřilo se, že je pánem a hospodářem lesa, příbuzným člověka, který rozumí lidské řeči.

V některých oblastech severní Asie, zejména u Ainuů, Nivchů a Ketů, bylo zvykem chovat medvíďata ve vesnici, kde je některé ženy kojily společně s dětmi. Medvíďata si hrála s dětmi a byla pečlivě ošetřována. Když dorostla, vesničané je obvykle obětovali a snědli. Ainuové věřili, že duch obětovaného medvěda putuje přímo do nebe, kde sdělí bohům všechna přání a prosby lidí. Nivchové a Ketové někdy medvědy místo obětování vypustili zpět do přírody.

CHOV

Medvědi byli často chováni v hradních příkopech nebo cvičeni k tanci a předváděni jako pouťová atrakce. Medvědář s ochočeným medvědem putoval od vesnice k vesnici a vydělával si jídlo předváděním různých kousků.

Dodnes se s medvědáři můžeme setkat v jihovýchodní Evropě a především v severní Indii, kde používají medvěda pyskatého.

LITERATURA

Na téma medvěd můžeme nalézt mnoho odkazů od filozofických děl (Ingeborach Bachmann), přes filozoficko-historické básně Robina Krále až vědecko-fantastickou literaturu Jana Kratochvíla.

Jedno z nejpopulárnějších a nejznámějších literárních děl pro děti je bezesporu kniha Alana Alexandra Milneho "Medvídek Pú" (v originále Winnie-the-Pooh).Medvídek Pú dostal své jméno podle medvědice baribala jménem Winnipeg, kterou Christophere výdával se svým otcem v londýnské ZOO.

WEB VRSTEVNÍKA   RELEVANTÍ WEB   ZDROJE   FORMULÁŘ