Historie Hnojníka

První zmínka o obci pochází z roku 1305 (seznam vesnic platících desátky biskupovi ve Vratislavi). Od roku 1445 se uvádí jako samostatné plně svobodné panství s vrchnostenským sídlem ve vlastnictví šlechtické rodiny Staška z Hnojníka. Ve vlastnictví těšínského knížete byl Hnojník od r. 1483, avšak od počátku 16. století se v jeho držení vystřídaly různé šlechtické rody (Pelhřimové z Třankovic, Tlukové z Tošanovic, Marklovští ze Žebráče a další). V roce 1736 se Hnojnik stal sídlem rodiny baronů Beessů z Chrostiny, kteří zde zanechali palác z konce 18. století. V roce 1785 byla postavena evangelická škola.

Obec se vyvinula až po zprovoznění železniční trati Frýdek-Těšín v roce 1888. Obyvatelé obce se zaměřili na aktivity v sociálně-ekonomických organizacích. V roce 1909 založili spořitelní a půjčovní společnost, v roce 1913 dobrovolný hasičský sbor, v roce 1921 zemědělské sdružení. V lednu 1889 nastoupil do polské evangelické školy ve Hnojnku učitel Jan Kubisz – básník a velebitel Těšínského Slezska. Podle rakouského sčítání lidu z roku 1910 měla obec 566 obyvatel, z toho 512 (90,5 %) Poláků, 20 (3,5 %) Němců a 34 (6,0 %) Čechů. V roce 1931 byla v obci otevřena česká škola. Během nacistické okupace zemřelo 5 obyvatel obce.

V obci se narodil Adam Makowicz (vlastním jménem Matyszkowicz), polský světoznámý skladatel a jazzový pianista (žije v USA).

S účinností od 1. července 1990 se z obce Hnojník vyčlenily části Dolní Tošanovice, Horní Tošanovice, Řeka, Smilovice, Střítež, Třanovice a Vělopolí a vytvořily se z nich samostatné obce.

Název obce

Význam slova “hnojník” podle Příručky slovníku jazyka českého, díl 1., str. 897 z roku 1935-1937, znamená lidově – jáma na hnůj – (hnojiště) nebo vůz, na němž se vozí hnůj, ale také houbu bedlovitou (Coprinus) nebo brouka Scarabacidae, ovšem také nadávku: Hnojníku podlý = sprostý nádeníče.

V severní části obce v lesích jsou dosud rašeliniště, po nichž se zvláště v době dešťů šlape jako po hnoji. Obyvatelé v dávných dobách jistě neznali slovo rašelina, pro ně to byl hnoj, slovo i dnes ještě v těchto končinách používané místo spisovného hnůj.