Leukemie je v dnešní době ve většině případů léčitelná. Velmi však záleží na typu a pokročilosti onemocnění.
Základní částí léčby je chemoterapie. Je to druh léčby, při které jsou podávána cytostatika (léky zastavující růst buněk). Tyto léky neničí pouze leukemické buňky, ale i zdravé buňky, proto se podávají v různých kombinacích a různých časových odstupech, aby došlo k co nejmenšímu postižení zdravých tkání a ke zničení co největšího množství leukemických buněk. Chemoterapie je nejčastěji podávána nitrožilně (příp. lumbální punkcí do mozkomíšního moku) nebo ve formě tablet. Cytostatika mají, jako většina léků, vedlejší účinky. Dochází ke snížení krvetvorby a imunity, zvracení a nevolnosti, nechutenství, zánětu sliznic, dočasné ztrátě vlasů, dočasné ztrátě chuti a slabosti svalů v končetinách. Průběh chemoterapie je však u každého jiný - někdo má minimum vedlejších účinků a může normálně fungovat, jiný se může cítit velmi unavený a oslabený a všechny úkony mu trvají déle.
Terapie steroidy je druh léčby, při které jsou do těla vpravovány vyšší hladiny steroidů, které ničí leukemické buňky. Využívají se při léčbě akutní lymfoblastické leukemie. Mezi steroidy patří např. prednison nebo dexamethazon. Vedlejšími účinky při užívání steroidů mohou být zvýšená chuť k jídu, nespavost, zadržování tekutin v organismu, snížení imunity vůči některým infekcím, zvýšení krevního tlaku, zvýšení hladiny cukru v krvi a trávicí potíže.
Radioterapie využívá záření, které působí na nádorové buňky v určitém místě lidského těla. V případě leukemie jde o působení na centrální nervový systém - mícha a mozek. Většinou se podává v kombinaci s chemoterapeutiky. Radioterapie je častou součástí přípravy na transplantaci kostní dřeně nebo kmenových buněk. V tomto případě se používá celotělové ozařování. Vedlejšími účinky radioterapie, jako je nevolnost či zvracení jsou při ozařování hlavy pozorovatelné jen zřídka. Časté bývá zarudnutí kůže v místě ozařování a únava.
Transplantace krvetvorných buněk je dobrým nástrojem při chemoterapii a radioterapii, která zpomaluje krvetvorbu. Dodáním nových krvetvorných buněk do těla se znovu obnoví krvetvorba. Krvetvorné buňky mohou být získávány z kostní dřeně (transplantace kostní dřeně) nebo z periferních kmenových buněk (transplantace kmenových buněk). Podle druhu dárce můžeme transplantace rozlišovat na syngenní (dárcem je jednovaječné dvojče nemocného), alogenní (dárcem je jiná osoba - příbuzenská / nepříbuzenská) a autologní (pacientovi jsou transplantovány jeho vlastní krvetvorné buňky, které jsou od něj získány před podáním vysokodávkované terapie a jsou do doby použití zamraženy).
Petra Lorencová
2. C
10. 4. 2021
motivace: zájem o medicínu, rozšíření vzdělání