Henry Ford Hospital (1932)
Na tomto obraze je Frida zachycena v nemocnici Henryho Forda, jak leží na posteli nahá a krvácí. Stejně jako obraz Čtyři obyvatelé Mexika má i tento velmi intimní charakter. Fridino tělo je zkroucené a postel nakloněná, což dodává pocit bezmoci a odloučení. Nepohodlí se projevuje i způsobem malby: od pasu nahoru je otočena k divákovi, od pasu dolů se odvrací.
Vyobrazení je odrazem toho, co Frida cítila, když potratila v nemocnici Henryho Forda. Kolem ní poletuje šest předmětů. Mužský plod, který je synem jí a Diega, je její dlouhojetou tužbou, jíž se nikdy nedočká; plod vychází z lékařské ilustrace. Orchidej vypadá jako děloha. Své břicho drží proti červeným stuhám, jež připomínají pupeční šňůry. Hlemýžď je symbolem pomalosti operace.
Je také prvním obrazem, u kterého Frida použila jako podklad plech. Diego Rivera chtěl Fridě zlepšit náladu po potratu a povzbudil ji, aby zkusila malovat na plechové desky. Navrhl jí, aby malovala své zážitky, pokud jí zrovna schází námět. V této malbě se mísí realita s fantazií a je charakteristická svým přímočarým, primitivistickým stylem.
Dvě Fridy (1939)
Tento obraz byl dokončen krátce po rozvodu s Diegem Riverou. Tentokrát zobrazuje dvě rozdílné osobnosti Fridy. Jednou je tradiční Frida v tehuánském kroji se zlomeným srdcem, která sedí vedle nezávislé, moderně oblečené Fridy. Ve svém deníku si Frida o tomto obrazu napsala, že vznikl na základě její vzpomínky na imaginárního přítele z dětství. Později přiznala, že vyjadřuje její zoufalství a osamělost z odloučení od Diega.
Na tomto obraze se obě Fridy drží za ruce. Obě mají viditelná srdce a srdce tradiční Fridy je rozříznuté a roztržené. Hlavní tepna, která vede z roztrženého srdce dolů do pravé ruky tradiční Fridy, je přeťata chirurgickými kleštěmi, které tradiční Frida drží v klíně. Krev jí stále kape na bílé šaty a hrozí jí vykrvácení. Bouřlivé nebe plné rozbouřených mraků může odrážet Fridin vnitřní neklid.
Tip pro zájemce: Na Google Arts & Culture je (nejen) Fridin šatník prostřednictvím virtuální prohlídky volně k nahlédnutí. :)
Co mi dala voda (1938)
Co mi dala voda nemá dominantní hlavní zaměření jako většina jejích ostatních obrazů. Obsahuje několik symbolických zobrazení různých událostí ve Fridině životě. Zahrnuje také mnoho dalších prvků z jejích ostatních obrazů.
Přestože se Frida nikdy nepovažovala za surrealistku, je toto dílo namalováno v surrealistickém stylu. Ve vodě se odráží její obrazy života a smrti, štěstí a smutku, útěchy a bolesti, stejně jako její minulost a přítomnost. Uprostřed těchto obrazů leží sama Frida. Zdá se, že se ve svých představách utopila a z úst jí vytékala krev.