Chov axolotlů
Nádrž a osvětlení
K chovu se používá akvárium. Na 1 dospělého axolotla by mělo připadnout asi 40 l vody. Sice snášejí nádrž o délce jen o trochu větší, než je jejich délka těla, ale čím větší nádrž, tím lepší, nejlépe delší než 50 cm a širší než 40 cm, zejména při větším počtu. Vhodný stav vody je kolem 30 – 40 cm, minimální 15 cm.
Axolotl je vyloženě stínomilný, nádrž nesmí být intenzivně osvětlena a nesmí na ni dopadat slunce. Vadí jim stres, zejména různé zvuky, rány a klepání do nádrže.
Axolotl je velmi problematický chovanec z hlediska umístění ve společenské nádrži. Je aktivní i v noci, kdy ryby odpočívají, a je nebezpečný všem rybám v takové velikosti, že je může celé nebo jejich část (ploutev) uchopit do tlamy a poškodit i v případě, že není schopen je pozřít. Na druhou stranu potíže dělají všechny ryby, které keříčkové žábry nebo končetiny axolotla považují za vhodnou potravu. Další problém je v tom, že společné umístění ryb je spojeno s vysokým rizikem přenosu infekcí, na něž jsou axolotlové citliví. Některé ryby mohou působit axolotlům stres, vedoucí až ke smrti. Nejvhodnější umístění je v nádrži samostatně. Čím jsou axolotlové starší (nad 15 cm), tím jsou obvykle mezi sebou snášenlivější, přesněji méně často se okusují. Principiálně vůči sobě nejsou agresivní jako například cichlidy, ale občas si mohou ukousnout keříčkové žábry nebo končetiny při shánění potravy, zejména nedostatku krmiva. Poškození žáber nebo končetin není problém, axolotlové jsou učebnicovým příkladem velké regenerační schopnosti, takže končetina během několika týdnů doroste. Běžně však požírají malé axolotly z nakladených vajíček nebo příliš malé jedince přidané do nádrže k dospělým.
Největším rizikem pro axolotly je hrubší písek nebo jemný štěrk. Potravu obvykle loví hltavě jejím nasátím do tlamy. Za potravu někdy považují leccos, právě i kousky štěrku, nebo nasají písek nebo štěrk s jinou potravou. To potom způsobí ucpání střeva, hnilobné procesy, nafouknutí břicha a smrt. Z toho důvodu se na dno musí dávat velmi hrubý štěrk podstatně větší než hlava axolotla, který nesežerou, nebo ploché kameny, a neměly by zde být ani jiné předměty, které by se daly sežrat. Pokud je použit písek, musí být velmi jemný. Ideální je holé skleněné dno. Rostliny jsou nejvhodnější vznášející se nezakořeněné ve vodním sloupci pod hladinou nebo plovoucí na hladině, stínomilné, chladnomilné. V nádrži je vhodné vytvořit jednoduché úkryty (trubky, květináče apod.). Vybavení nádrže nesmí mít ostré hrany.
Axolotlové mohou být chováni i ve venkovních nádržích, ale je riziko zkoušet u nich přezimování venku. Venkovní nádrž musí být ve stínu.
Krmení
Axolotl je v přírodě masožravým predátorem všeho živého, co je schopen pozřít, například hmyzu, červů, drobných rybek. Dospělé jedince lze krmit roupicemi, žížalami, slimáky, nítěnkami z umělé kultivace, větším zooplanktonem, běžným měkčím krmným hmyzem. Berou i některé neživé krmivo, granule, proužky filé a podobně. Použitelným, teoreticky velmi vhodným krmivem jsou „odpadní“ ryby při šlechtění živorodek a podobně. Podmínkou však je, že to jsou ryby z „čistého“ vlastního zdroje, tedy s minimálním rizikem přenosu infekcí, které by neměly být krmeny živým nebo mraženým krmivem z divokého odchytu, ani nesmějí být zkrmovány ryby s příznaky nemocí nebo z rizikových nádrží.
Při krmení je vhodné kontrolovat, aby krmivo dostali všichni dospělí axolotlové v nádrži, sníží se riziko vzájemného okusování. Dospělí zcela vzrostlí jedinci mohou být krmeni i jenom 1 - 2 x týdně a vydrží i několikatýdenní půst, zejména při velmi nízkých teplotách. Nadměrné překrmování méně kvalitními krmivy je velmi častou příčinou nemocí nebo zhoršeného stavu.
Teplota
Za optimum v umělém chovu se považuje teplota 16 – 18 °C. V přírodě teplota vody obvykle nepřekročí 20 °C, v zimě někdy klesne i pod 6 ° C. Je nutno si uvědomit, že původní místa výskytu v přírodě jsou v nadmořské výšce 2240 - 2290 m. V akváriu snášejí i vyšší teplotu, ovšem není to žádoucí, teplota nad 24 °C zvyšuje stres, infekce a úhyny. Problematický je chov v panelákových bytech, pokud není zajištěno umělé chlazení nádrže. Žádoucí nejsou ani náhlé změny teploty nahoru nebo dolů. Postupné snížení teploty a změny délky osvětlení podporují rozmnožování.
Voda
Axolotl potřebuje poměrně tvrdou vodu, podobně jako v přírodě. Voda v jezerech byla různé kvality, od tvrdé sladkovodní až po jezera s brakickou vodou. V současné době je voda v místech výskytu považována za eutrofní a hypereutrofní (velké množství živin). Měkká voda je nevhodná, přestože ji dokáže určitou dobu tolerovat. Voda v nádrži by měla být kvalitně filtrovaná, ale nesmí proudit. Axolotlům škodí zbytkový chlór ve vodě a zvýšené množství dusíkatých látek, zejména amoniaku a dusitanů, jsou obecně citliví na chemikálie. Vadí používání aerosolů nebo kouření v místnosti.
Týdně by se u dospělých mělo vyměnit nejméně 20 % vody, záleží ale na teplotě a intenzitě krmení, někdy se musí měnit až 100 %.
Poznámky k odchovu (rozmnožování)
V přírodě se axolotlové rozmnožují jednou ročně od března do června a kladou 100 – 300 vajíček o velikosti asi 3mm. Běžně se rozmnožují v neotenickém (larválním) stadiu, promiskuitně (netvoří trvalé páry). Pohlavní dospělost nastává při dosažení délky asi 20 cm, což při chovu v nízké teplotě bývá ve věku kolem 18 až 24 měsíců, pohlavní dospělost se pozná podle černých konečků prstů. Pokud je nádrž ovlivněna venkovním počasím, tedy délkou slunečního svitu a teplotou, obvykle se rozmnožují po jarní rovnodennosti počátkem dubna, ale toto období může začít již v zimě. Při chovu v řízených tepelných a světelných podmínkách se mohou rozmnožovat vícekrát během roku, ale nedoporučuje se častěji než 1 x za 2 měsíce zejména s ohledem na kondici a připravenost samic. Pro tyto účely se navozuje pokles teploty na asi 10 – 12 ° C po dobu 3 – 4 týdnů a zkracuje se osvit nádrže.
V období rozmnožování spolu zvířata komunikují vizuálně a chemicky. Před vlastním rozmnožováním se zvířata dotýkají kloaky, točí se kolem sebe, samci vlní (třesou) zadní částí těla a ocasem. Rozmnožování probíhá tak, že samec vypustí spermatofor, láká k němu samici, samice k němu připlave, vlní ocasem a pak jej nasaje kloakou, a dojde k vnitřnímu oplodnění. Potom samice naklade vajíčka, podobná vajíčkům žab. Po nakladení vajíček je nutno rodiče od vajíček oddělit. Jsou zpočátku téměř průhledná, bezbarvá, s tmavým bodem uprostřed. Líhnutí podle teploty za 10 až 30 dnů. Larva je po vylíhnutí dlouhá asi 12 mm a je beznohá („pulec“). Během růstu se nejprve vytvoří přední, potom i zadní nohy.
Voda vhodná pro odchov
Pro odchov je nejlepším řešením tvrdá voda. V měkké vodě raná stádia více trpí infekcemi. V případě měkké vody se doporučují speciální roztoky pro její úpravu. Je zajímavé, že zřejmě v důsledku respektování původu v brakické vodě vždy obsahují jedlou sůl (NaCl).
Krmení larev
Larvy jsou velmi žravé. Při horní hraniční teplotě 24 °C musí být krmeny nejméně 2 x denně. Denní dávka krmení pro jednu larvu by měla odpovídat přibližně její hmotnosti. Při nedostatku krmení dochází k častému kanibalismu a poškození (ukousnutí žáber a končetin). Agresivita se snižuje až při dosažení délky kolem 15 cm. Při této teplotě a intenzivním krmení mohou dorůst velikost 25 cm a dosáhnout pohlavní dospělost během 6 měsíců. Vhodná krmiva pro nejmenší larvy jsou háďátko octové, mikry, nauplie, nejmenší perloočky nebo jemné umělé krmivo. Nejmenší larvy se živí i řasami, ale v průběhu dospívání se příjem rostlinné stravy snižuje. Postupně se přechází na větší krmiva.
Vrátit se zpět na úvodní stranu