Jak můžeme tedy energetický výdej organismu a tím i energetickou potřebu přesně změřit?
V zásadě máme několik možností - laboratorní metody, specializované přístroje a výpočet pomocí vzorců.
Mezi metody, kterými se dá přesně změřit energetický výdej v laboratorních podmínkách, patří přímá a nepřímá kalorimetrie (energometrie). Základem přímé kalorimetrie je měření veškeré produkce tepelné energie uvolněné organismem, které je zachyceno do ledu ve speciální a dokonale tepelně izolované kalorimetrické komoře. Nepřímá kalorimetrie je založena na měření energetického výdeje prostřednictvím měření spotřeby kyslíku organismem při současném vychytávání vydechovaného CO2.
V běžných podmínkách nám dostatečně dobře polsouží měření na některém z modernich bioimpedančních přístrojů, které vycházejí z měření odporu při průchodu slabého elektrického proudu tělem. Ten má různý odpor v různých tkáních, čímž můžeme poměrně přesně zjistit množství svalové a tuové tkáně v organismu, rozložení tuku, množství buněčné i mimobuněčné vody, hmotnost kostí a podíl obsažených minerálních látek. Z těchto hodnot lze velmi dobře určit i bazální metabolismus, potažmo energetický výdej.
Poslední a nejjednodušší možností je stanovení energetického výdeje výpočtem pomocí jednoho ze známých vzorců, které zohledňují jednotlivé složky ovlivňující energetický výdej - pohlaví, hmotnost, výšku a věk.