Historie gymnastiky

Gymnastika má počátky v antickém Řecku, kde byla zahrnuta do systému celkového harmonického rozvoje člověka v duchu kalokagathie. Do řecké gymnastiky patřily běhy, skoky, hody, plavání, zápas a box. Počátky nářaďové gymnastiky můžeme hledat ve cvičeních se zvířaty (kůň, býk), známými např. ve staré Krétě nebo Egyptě. Název gymnastika pochází z řeckého gymnós (=nahý) a vznikl tak, že Řekové prováděli svá tělesná cvičení bez oděvu.

Středověku se vyznačoval potlačováním zájmu o tělesnost a tedy i o cvičení, proto vznikaly rozsáhlé gymnastické systémy. Základy systematiky gymnastických cvičení položili Johann Heinrich Pestalozzi a ohann Gust Muths. Na začátku 19. století vznikají národní gymnastické systémy – německý nářaďový tělocviku Friedricha Ludwiga Jahna a odvozený sokolský tělocvik Miroslava Tyrše nebo švédská zdravotní gymnastika Pehra Henrika Linga. Francouzský námořní důstojník Georges Hébert ovlivnil vývoj gymnastiky svou přirozenou metodou tělesné výchovy, která odmítala umělé cviky. Ve 20. století pak změnil gymnastiku jak rozmach rytmické gymnastiky, tak sportovní soutěžení v různých gymnastických disciplínách.