Pravidla

Hráč nesmí na soupeřovu stranu (nesmí ani tenisovou raketou přes síť na soupeřovu polovinu) Při servisu tenista nesmí přešlápnout čáru a musí trefit křížem na první pole. Na podání má dva pokusy Hráč musí při hře umístit míč do kurtu.

Bodování

Získá-li hráč bod, je stav 15:0; získá-li druhý, je stav 30:0; získá-li třetí, je stav 40:0; získá-li čtvrtý bod, vyhrává game (hru). Pokud je stav 40:40, tzv. shoda, nejbližší bod se počítá jako výhoda pro toho hráče, který jej získal. Získá-li týž hráč následující bod, vyhrává hru. Když jej nezíská, je opět shoda. Hráč, který získá nejméně 6 gamů (her) a zároveň vede alespoň o 2 gamy (hry) (např. 6:4 nebo 7:5), získává set (sadu). V roce 1965 James Van Alen vymyslel pro zrychlení hry následující pravidlo: Za stavu sety (sady) 6:6 se hraje jeden poslední game (hra) setu, tzv. tiebreak. V něm se zvláštním způsobem střídají podání a strany hřiště a vyhraje jej hráč, který v něm získá nejméně 7 bodů a zároveň vede alespoň o 2 body (např. 7:3 nebo 10:8). Vítěz tiebreaku získává sadu 7:6. Jen v závěrečné sadě zápasu určitých turnajů se pravidlo tiebreaku vynechává, popřípadě se tiebreak hraje až za shody vyšší než 6:6 (např. na Wimbledonu se od ročníku 2019 hraje v posledním setu tiebreak až za stavu 12:12, do té doby je možno vyhrát tento set a tím celý zápas vedením o dvě hry např. 10:8)[2]. Zatím dosud nejdelší sada se odehrála na Wimbledonu, zahrál si ji John Isner a Nicolas Mahut, vyhrál John Isner (70:68). Celý zápas se hrál 3 dny. Cílem hry je získat požadovaný počet setů (sad) dříve než soupeř. Zápas se hraje nejčastěji na 2 vítězné sety (sady). Organizátor soutěže však může rozhodnout jinak, v tom případě pak hráč potřebuje k vítězství získat 3 sety (sady), např. muži na grandslamových turnajích nebo v utkáních Davisova poháru. V pravidlech tenisu jsou uvedeny další doplňkové metody počítání skóre. Např. hra bez výhod, krátké sety (do 4 her), tie-break nebo královský tie-break (do 10 bodů) místo rozhodující sady za nerozhodného stavu.